neděle 21. října 2012

neděle 7. října 2012

Knedlo-věpřo-zelo & Beatles city

Za poslední dny se toho zas tolik neudálo a tak sem pár odstavů napíšu až teď.  Minulej víkend přijela Tomášovo kamarádka Iva a souhlasila že nám pomůže s kuchtěním české večeře pro ostatní. První zádrhel - hrubá mouka. V ASDĚ (obdoba našich velkých Tesco..) nebyla k sehnání. Tak jsme si prostě tipli. Jelikož pan hostitel neměl doma ani pořádnej hrnec, musel jsem si pujčit Sarah kostitřas a vydat se domu pro pekáč. Úkoly se tak nějak samy rozdělily - Iva dělala knedle, já maso a zelí a Tomáš kibice. 

 

 Překvápko nastalo po otevření trouby a zjištění, že pekáč se nevejde ani diagonálně. Jídlo nedopadlo špatně, jen knedlíky byly jaksi celozrné. Úspěch nebyl úplně stoprocentní, protože skupina obsahovala jednu muslimku (měl jsem na jazyku dost jízlivých poznámek, ale udržel jsem se), jednu vegetariánku a dvě francouzky, co odmítly pít k jídlu pivo...asi bych je měl naučit pár zlatých českých přísloví, jako třeba darovanému koni na zuby nekoukej...




Lectures ve škole pokračujou v započatém tempu. Ukazuje se, že je nakonec dobře, že to mam rozplizlý do celýho týdne po pár hodinách za den, protože celej den se soustředit na to jejich drmolení je o migrénu. jedinej velkej objev tohoto týdne je club studentské unie, kde se dá sehnat pivo za 1,5 libry občas i za libru, což je skoro jak u nás :) 


V sobotu jsme vyrazili do Liverpoolu. Lístky na vlak jsme rezervovali asi 3 týdny dopředu a vyšly na slušných 7 liber. Zjištění z nádraží: funguje podobně jako letiště. Před vstupem na nástupiště "kontroluje" jízdenky jeden zaměstnanec, to samé v místě příjezdu. Místenky na sezení jsou jen teoretické, ranní vlak vypadal jako plzeňská tramvaj č.4 ve 7:45 všedního dne. Už z nádraží na nás dolehla atmosféra úplně jiného města. 

Daleko více historické, čisté, dnes turistické. Architektura 19. století v kontrastu s futuristicky vyhlížejícími budovami je zajímavý pohled. V ten samý den vyrážel i organizovaný výlet studentské unie, jejichž hlavním cílem bylo ale muzeum Beatles. Osobně nevidím nic zajímavého na tom, prohlídnout si za sklem informace a fotky, které jsou už desítky let profláklé a vypláznout za to 10 liber nebo i víc. Mezitim jsme si svezli na velkém kole a prohlédli si Liverpoolskou katedrálu. První pocit byl jednoduše - what the fuck...?! Oficiálně se jedná o jednu z největších staveb na světě, ale prostě nelze si to představit, dokud to nevidíte. Navíc celá katedrála působila opět hrozně kontrastně. Na jedné straně "starý" gotický styl, na druhé straně všude čisto, moderní osvětlení, moderní záchody, kavárna (!!). Jednoduše "Must see..". 



Jedno doporučení - pokud půjdete někdy v VB do restaurace, nestyďtě si objednat k jídlu jen "tap water". Nebudete muset platit před dvě libry za lahvičku minerálky... :/ Těsně před odjezdem jsme podlehli masové beatles reklamě a začli do Cavern Pub. V čechách bych to nazval pajzlem, ale mělo to své kouzlo :)  Pár strejdů hrálo na podiu hity předminulé generace a dědové pod podiem pařili. Celkově povedený trip, bohužel trošku zkažený nekonečnými dohady o tom co dělat a snahou některých osob za všech okolností někoho řídit, i když nemají nejmenší potuchy.




čtvrtek 27. září 2012

Wales & škola

A vlastně ještě technické muzeum. Tam jsme byli v sobotu. Napsal jsem na fb stránku a hned se několik lidí chytlo. Muzeum je zdarma a sakra velký. Poté, co jsme detailně první budovu z pěti jsme už byli dost znavený, nicméně jsme vyrazili ještě do zdejší expozice v podzemí. Už jsme si nepřečetli, že celá expozici je o kanalizaci a záchodovém umění. Občas mi přišlo, že jsem tam ten smrad fakt cejtil. Po půlhodinovém čekání na Tomáše, kterej si splet východ a trval na tom, že jsme se ztratili my ostatní, jsme zamířili zpátky. Hala celá věnovaná letectví bude muset počkat :)



Taky jsme absolvovali první výlet s International Society. Vstát v 8 pro mě bylo těžký i když jsem šel spát normálně. Heh těm co spali 2 hodiny jsem fakt nezáviděl. První zastávka byl Snowdon v severním Walesu. Mají tam hezký kopce a tolik ovec, že to snad musí vejt vidět i z vesmíru. Na vrchol vedla turistická trasa, ale organizátor výletu koupil lístky na místní historickou parní zubatku. Jo, v teplym vláčku se na ty chudáky bičované větrem a ledovým deštěm koukalo dobře, ale cejtil jsem se trochu přizdisráčsky :) Každej fotil o 106, ale já si řikal vydrž, nahoře budeš mít možností k focení ažaž. To sice jo, ale s bílým pozadím. Celý vrchol byl v mraku. Po sjezdu zpátky dolů se pokračovalo busem na vodopády, které nebyly až tak skvělé a pak ještě do malého waleského městečka. Celý trip byl zakončen řádnou dálniční zácpou, která prověřila naše měchýře. Celkově hodnotím tak 3/5. 




V pondělí taky konečně začala výuka. Předměty mam 3 o celkovym rozsahu 10 hodin týdně. Advanced CAD/CAM a Finite element anylysis budou asi dávačky. Minimálně tyhle první přednášky byly dělané jako pro pomalejší jedince a co jsem tak prolistoval skripta, které jsem mimochodem zdarma obdrželi, nebude to dál o moc jiné. Taky si budu moct připsat do svý sbírky cadů i SolidWorks - takže už chybí akorát ProE, kterej jako na potvoru používaj ve všech firmách v Plzni :/ Jediné co by mohlo být dost nové je Product Design and Development kterej jsem si zapsal z Masters studia. Je nás tam asi 8, z toho 6 jsou pracující tatíkové. Dost dopodrobna se tam rozebírá design v obecné rovině, materiály, způvoby výroby, ergonomie. Asi se tam bude muset něco dělat, ale zřejmě mě to bude bavit. No a některé věci se nemění nikde - po hodině monologu v malé, teplé místnosti jsem začal úspěšně zařezávat. Myslím, že si učitel pohled na můj marný boj s těžkými víčky vychutnal docela zblízka.



sobota 22. září 2012

Týden druhý aneb studentská megašílenost

Tak nám pomalu končí druhý týden v Manchesteru. Mám docela dost nových zážitků a připomínek ale čím začít? Zrovna jsem se vrátil z nákupu, takže asi tím. Zatím si nejvíc jídla nakupuju v Lidlu - jednak proto, že je to nejblíž a pak také, že zatím moc nechci měnit způsob stravování a mají tu téměř to samé. Téměř :) například si myslím, že kečup a tatarka jsou tu sprosté slovo, stejně jako pomazánkové máslo. Naopak je tu neskutečně na výběr ze všech možných druhů lupínků a musli a taky asi z milionu toastových chlebů nebo cookies. Do supermarketů (pravděpodobně arabských majitelů), u nás na ulici, kde to vypadá jako kdyby rozšířili vietmaskou večerku asi tak na 100 násobek se zachováním hustoty regálů, jsem se zatim neodvážil.



Tento týden jsme také začali řešit školu. ZČU po nás bohužel chce abychom tam jednou za čas zašli, tak nebylo zbytí. Jelikož se místní činitelé přiznali, že většina našich emailů z ČR skončila rovnou v spamových schránkách a připustili, že v tom letos mají opravdu binec - nemáme žádné předměty v systému a ani rozvrh. Po týdnu otravování jednoho postaršího doktory z katedry jsme získali rozvrh prvního týdne - say yeah! Bloudění na katedře vyústivší ve ztracení se v nějakém sklepě mi připomnělo zlaté časy prváku na ZČU.
Shrnuto podtrženo - vzývejte do nebes Studijní oddělení na FAV a při každé návštěvě polibte paní Brabencové a Sutnerové nohy, protože je to u nás oproti bordelu zde naprosto zlaté!



Další věc: Freshers week. Pekelnost. Šílenost. Megabordel. Nemluvím ani tak o nočním životě, kdy je každý večer tak 10 student parties a pak ještě k tomu klasické kluby. Celý týden byla hlavní ulice s oběma univerzitami doslova nacpaná k prasknutí jednak studenty ale hlavně lidmi, co na každém metru studentům něco nutili. Většinou leták, voucher na pizzu, leták, nabídku do armády, leták, leták a nebo leták. Myslím, že kdybych šel s rucema v kapse a koukal do země, nacpou mi to do pusy. Po dvou dnech ulice zmizela pod nánosem letáků, krabic od pizzy a podobně. Osobně si myslím, že nebylo nikoho kdo by ty letáky četl.



 Well nevermind, taky jsme tedy několika benefitů využili. Jednak pizzu zdarma od místní největší pizzerie - tedy po vystání celkem slušné fronty a pak grilovačku v parku od nějaké křesťanské organizace jak vystřizení z amerického filmu. Velcí černosi mluvící o kamarádství a Ježíšovi. Ale dal jsem si 3 libový kuřecí křídla a kolu a ještě nám poděkovali že jsme přišli :) Taky jsem si koupil do pokoje pár plakátů a hned je útulnější :)


Taky jsme navštívili 2 místní muzea, ale o tom asi někdy jindy. Zítra nás čeká trip do hor Walesu, tak doufám že bude stát za těch poměrně hříšných 40 babek. Cheers :-)









pondělí 17. září 2012

Týden poté

Tak, dneska je tomu první týden, co jsme přiletěli. Člověk si pomalu začíná zvykat. Na drahé pivo, na toastový chleba, na slané máslo, na spousty odpadků na ulicích, na smrad z asijských a blízkovýchodních restaurací, na autobusy, co fungují na stejném principu jako naše meziměstké, ale staví po každých 100 metrech. Ale taky na kvalitné velké hovězí burgery, smsky zadarmo, 10 hodin spánku :)




V úterý jsem si v hospodě naprosto hloupym způsobem narazil koleno, takže jsem se rozhod vynechat plánované běhání, které zde je největší móda provozovat tak po 10 hodině večerní přímo na ulici dýchajíc zplodiny přímo aut, a začít rovnou plavat. Oproti bazénům v ČR tu není žádná velká buzerace, prostě vysolíte 2 libry na kase a jdete dovnitř, kde si zaberete jednu skřínku s klíčem. Žádný zálohy žádný kontroly vstupenek - ale taky žádný pořádný sprchy. Bohužel, i zde je vidět neschopnost majitelů dbát na hygienu a nerozlobit si muslimské zákazníky - vidět někoho koupat se v kalhotech a tričku, obzvláště ženu, je sprominutím nechutné. Takže je lepší si vždycky zalézt do sportovní části bazénu, kde se normálně plave.

Taky jsme okusili první noční život. Musím říci, že pojetí zdejšího "clubbingu" mi sympatické není. U každýho vchodu stojí jeden nebo dva goriláci, kteří kontrolují občanky a hlavně váš způsob oblékání - pokud nemáte naleštěné kožené boty nemá cenu to ani zkoušet, hodně zakomplexovaní vyhazovači vás nepustí ani s tričkem. Úroveň taky nothing special takže zatím vedou domácí akce a studenstké hospody.


Co mi vyloženě leze krkem jsou všudypřítomní pouliční přemlouvači k čemukoliv - k mobilním operátorům, k bankám, k další studenstké párty, k islámu...po chvíli vás přestane bavit být slušní a prostě je ignorujete.



Dnes bylo první setkání strudentů prvního ročníku Mechanical Engineering - kromě zjištění, že tam nemusíme být (jakožto erasmus studenti) jsme vypozorovali, že složení lidstva je podobné, jako u nás na FAV či CVUT. Ze 150 nerdů byly 4 děvčata z toho 2 již od pohledu ehm..zvláštní, a dokonce jsme zjistili, že každoročně jsou 2 lidé z ČR zřejmě jedinými Exchange studenty na Mechanical engineering. Přístup učitelstva ke studentům je tu ještě méně formální a více přátelský než u nás, což mě mile překvapilo. Příští týden už začínají naostro hodiny, taže uvidímě v praxi.


čtvrtek 13. září 2012

Manchester - První dojmy

Tak jsem se po dvou poměrně hektických dnech dostal k tomu, vytvořit tento malý paskvil. Zatím jsem stále plný prvních dojmů a všechny nějsou úplně kladné.
Tak například jsem jakožto informovaný vidlák věděl, že na letišti jsou služby a potraviny dražší ale nějak jsem si nikdy nezjišťoval o kolik. No, teď už to vím :D Ale byl to zřejmě poměrně kvalitní nefiltr, protože jsem celý let protrpěl s bublajícími střevy u okýnka,  zablokován jednak frontou na záchod a jednak ženskou se spícím dítětem.
Nicméně vidět z výšky noční Prahu a Manchester mi náladu trošku spravilo, byl to opravdu úchvatný pohled - člověk má pocit, jako by město bylo velký živý organismus.


Po příletu poměrně hladce proběhlo i zavolání objednaného taxíku. Asi 150 kilový muž za okýnkem se sice koukal trochu nevraživě, když mu Tomáš na otázku proč si nerezervoval odvoz odpověděl s úsměvem že neměl čas, ale nakonec docela rychle přifrčel nějaký snědý týpek, načež následoval klasický šok z pravostranného řízení.

Dojem z bydlení začal jako první podkopávat mojí představu Velké Británie jako země s větší životní úrovní. Za cenu nájmu velkého funglbytu v ČR tu mám kobku ve sto let starém baráčku. Ale jako pravil náš landlord - je to holt součást kultury britské :)

Další malý šok následoval, když jsem poprvé vyšel na hlavní ulici, kde není širokodaleko nic jiného než Halal kebab nebo Falafel nebo Al-whatever krámky (přičemž je štěstí, pokud je název v angličtině), kolem nichž zevlují desítky pakistánců... Jelikož se tu i hodně staví, stačil jsem si všimnout, že prakticky všichni dělníci, jež pracují rukama jsou výhradně běloši.

Dnes jsme byli na krátkém představení zdejšího systému na Univerzitě - hodnocení, typy úloh atp... Přednášející mírně potvrdil mojí představu, že zdejší univerzity jsou opravdu hlavně firmy. Jelikož studenti za semestr platí v přepočtu i několik set tisíc, nechtějí o ně univerzity přijít. Jak jinak si vysvětlit, že jste na prvním mítinku nabádání se první rok příliš nesnažit a že 40% v testu je really really good.

Prozatím snad jedině hospoda je místo, které je téměř stejné, co v čechách. Neprošlo mi pouze nošení čepice uvnitř podniku. Bohužel mě na mé malé fau-pax ten milý svalnatý sekuriťák upozornil příliš pozdě a tak mám krásnou identifikační fotku s čepicí :)